Zemský hajdamáš

Zemský hajdámáš má starobylou, pohnutou historii. Dnes je Zemský hajdamáš totéž co Zemský sněm, ale nebylo tomu tak vždy. Zemské sněmy měly svou vážnost a Zemské hajdamáše zase radost. Gaspáři jsou ze své podstaty plaší a žijí v diaspoře. Nesetkávali se příliš často a teprve současné komunikační nástroje nám umožňují sdílet se trvale. Docházelo-li k sekávání, pak za účelem zemských svátků, klání a Zemských sněmů. Hajdamáše byly vyvrcholením těchto srazů a vždy byly spojovány se slavnostmi obžerství. Paralelou může být například židovský svátek purim...

Nejslavnější hajdamáše se odehrávaly na haciendě u Jogínů, oddaných gaspárů, dnes zapomenutých zemských škůdců. Hlavním provianťákem v té době byl gaspár z Dolštejna pracující v místní ZOO, a tak občas uzmul nějakou lahůdku přesyceným šelmám, aby se nasytila početní Jogínova rodina, která neměla na růžích ustláno. Ostatně, když Jogínovi dostatečně zesíleli a už jim nehrozila smrt hladem, osočili gaspára z Dolštejna, že svými krádežemi poškozuje jejich vztah s bohem a zavrhli ho. Ale to je jiná kapitola.

G. z Dolštejna byl zdatným zásobovačem. Tu přinesl divoké kachny březňačky, tu zase mražené herinky pro lachtany, tu koňský výsek, jindy zase pytel ovesných vloček. Každý z přítomných gaspárů přispěl čím mohl. Hajdamášů se zůčastňovalo v průměru kolem deseti gaspárů AH.

Jak upadal význam Zemského sněmu s příklonem Z.D.K. k absolutismu, narůstal význam hajdamášů. Lapidárně řečeno: byl-li svolán Zemský sněm už stejně nic neřešil, ale alespoň se při něm hodovalo. A tak nakonec to dopadlo tak, že Zemský sněm zanikl a jeho roli převzal Zemský hajdamáš, kde se více hodovalo a o to méně rokovalo.

Po rozchodu severních gaspárů seZemí divokých krys je budoucnost zemských sněmů - hajdamášů nejistá. Unie severních gaspárů podobné taškařice neprovozuje. Prosazuje princip přímé demokracie v duchu jakobínského Klubu gaspárů.