Už to stačilo. Waserman nebude.

(Napsal přednosta kanceláře prezidenta WM g. z Dolštejna) Pěkná fotka, že? Takhle vypadala sláva gaspárů, když byl čas slávy. Šťastná skupinka. Psík Berys už pošel. Královna se nedostavila k fotu, jakoby předzvěděla svůj pád a ostudný odchod ze Zemí Divokých. A ještě nějací gaspáři chybí. Symbolicky. Chybí totiž i dnes. G. Rissoj Psojič, vysoký zemský hodnostář, zde ještě plný dvoj i troj smyslných žertů, se dnes ke gaspárům nehlásí. A s touto bandou chceme pořádat memoriál zesnulého gaspára Jendy Modřanského, abychom se vyřádili a uctili tím  zároveň jeho památku? 

Když jsme na tomto webu komentovali královnin pád v tradičním duchu nevybíravými výpady, byli jsme hustě dehonestováni naprosto neznámými lidmi mimo okruh gaspárů, co že jsme si to dovolili! Na vlastním webu a pod gaspářími jmény, které nikomu nezasvěcenému nic neříkají! Ani nemůžou. Tak jo. Všechno je dovoleno, ano, ale ne všechno prospívá. Přemýšleli jsme, jestli se omluvit za krutost gaspářího géspeaku. Bylo to lákavé: Velikonoce. Utrpení. Vzkříšení. Pokání. Odpuštění. 

A pak to najednou bylo jasné! O čem se bavíme? O tomto ryze virtuálním a vyfabulovaném projektu, kde nikdo není tím, čím je a nikdo není brán vážně, ne ani trochu! A zase je to jasné: jestliže tito lidé, my, gaspáři, jsme výplodem kolektivní fantazie, jak můžeme být zurážení, poníženi, pošpiněni? 

Je to směšné, že? Někdo se chová jako pitomec. Nový Journal, tento naprosto stupidní plátek neexistujícího státu, si ´to užívá´ a virtuální Nikdo se urazí. Hu! To jsme tedy opravdu nepředvídali před třiceti lety! Říká se, že gaspáři jsou Dolštejn a Dolštejn jsou gaspáři. Není tomu tak! Gaspáry stvořila kolektivní mysl kamarádů zakladatelů v 70. až 80. letech minulého století. Od samého začátku šlo o naprosto stupidní projekt bez šancí na existenci. Přesto přežil téměř čtyři dekády našeho života. Nešlo to bez velkého úsilí otců zakladatelů. Kdo kdy vedl byť jen ilegální buňku proti čemukoliv, ví své. Na tomto webu je jen zlomek z toho, co jsme společně prožili. Ale už je toho dost. Jestli jsme tak hloupí a maličtí, že jsme schopní se po třiceti letech urážek cítit uražení, pak pryč od toho všeho.

Proto nebude žádný Wasermanův alias Memoriál Jendy Modřanského, který zahynul stupidně ve věku dvaceti let. Museli bychom se stydět za svojí malost. No, a vidíte: nemáme ani Jendovu fotku, tak je to dávno. A tak málo jsme předvídali, že by někdo z nás zemřel v tak mladém věku.

Co se čertíte Královny, Opoňové nebo Rissoj Psojičové? Máte přece absolutní svobodu rozhodování podle stručného zemského zákona! Jediného, nutno podotknout. Zákona, který regulerní Velká rada Herberk Země Divokých krys přijala jednomyslně na posledním Zemském sněmu gaspárů na Helvajzu v roce 1990. Ten zákon je osvobozující, pro všechny malomyslné a nízké: "Gaspárem jsem, protože chci a budu, dokud mě to nepřestane bavit". Cítíte-li se silnými, zůstanete gaspáry dál. Vy, co jste zakolísali, vraťte se, jestli máte odvahu vysmát se své důstojnosti.