Jsou gaspáři monstra nebo lidé

Tento úvodník se mi píše s těžkým srdcem. Od počátku jsme budovali gaspáří hnutí jako specifickou entitu. Vybudovali jsme mocnou organizaci sešněrovanou mnohými úřady a institucemi, zemskými symboly, dokonce se během desetiletí mezi gaspáry vyvinula specifická řeč, jakýsi orwelovský newspeak. Gaspáři se tak jevili a dosud jeví jako vysoce sofistikovaně proorganizovaný národ žijící v jakési verbálně virtuální bublině. Ale jsou to ještě lidé, živé bytosti?

Události posledních týdnů a dní mě nutí zamyslet se nad smyslem našeho činění. Na mysl mi tanou závažné otázky. Kdo jsme? Kam směřujeme? Je naše dílo životaschopné? Jsem tím či oním gaspárem označován za loutkovodiče, hybatele gaspáří společnosti, ostatní gaspáři jsou prý jen loutkami, bezmocnými klůcky ve vichru mé vůle.

S tím zásadně nesouhlasím. Ano, jsem gaspářím ideologem od počátku. Loutkovodičem však rozhodně nejsem a ani ambicemi nesměřuji k podobným nesmyslům. Gaspáři byli, jsou a budou svobodnými lidskými bytostmi. Jejich vztah k Unii severních gaspárů je čistě ambivalentní. Jsou gaspáry, protože chtějí. Jistě, jejich aktivita je kolísavá. Potřebují vždy nějaký impuls, aby vstoupili do svých gaspářích životů. Je jejich svobodnou vůlí, kdy a po jak dlouhou dobu se věnují gaspářím činnostem. Rozhodně by bylo pošetilé tvrdit, že gaspáry jsme od rána do večera, jakkoliv by mnozí z nás chtěli, aby tomu tak bylo.

Další proměnnou je, zda-li gaspáři můžou existovat jako samotářští excentrici nebo potřebují společenství stejně smýšlejícíh lidí. A můžou gaspáři existovat bez spřáteleného Důlního nesmyslu a naopak? Gaspáři jsou společenstvím. Mají své příchozí i odchozí, kritiky i škůdce, úspěchy i krize. Gaspár samotář je protimluv. Gaspáří společenství může existovat osaměle, bez císařství, ale proč by to gaspáři dělali? (parafráze na výrok gsk. Jana z Helvajzu, který pronesl historický výrok, že naše přátelství zůstává přátelstvím i bez gaspárů, ale proč bychom to dělali?)

A to je závěr mých úvah. Jsem gaspárem, chci být gaspárem a budu gaspárem dokud mě to nepřestane bavit. Ale proč by mělo?

g. Martin z Dolštejna